Osteologie

Osteologie je klinický obor, který se zabývá problematikou metabolických onemocnění
skeletu, především osteoporózy. S pomocí klinického, denzitometrického, laboratorního
a radiologického vyšetření stanovíme příčinu onemocnění a zahájíme adekvátní léčbu.

Osteoporóza

Řídnutí kostní hmoty je přirozený proces spojený se stárnutím těla, ale také může být
příznakem jiných závažných onemocnění. Osteoporóza, přezdívaná jako „tichý zloděj kostí“,
je nejznámější a nejčastější chorobou způsobující zvýšenou křehkost kostí, která je spojena
s vysokým rizikem vzniku zlomenin.
Probíhá dlouhou dobu bezpříznakově (má asymptomatický průběh), a postihuje celý skelet.
Častým prvním klinickým příznakem osteoporózy bývá až zlomenina po nepřiměřeně malém úrazu.
Osteoporóza může vzniknout u žen i mužů kdykoli během života, v ojedinělých případech i u
dětí. Důvodů pro vznik osteoporózy je mnoho. Nejčastěji se však rozvíjí u žen po přechodu
(při poklesu pohlavních hormonů – estrogenů, což vede k nerovnováze mezi novotvorbou a
odbouráváním kosti) a ve vyšších věkových kategoriích postihuje i muže.
V České republice trpí osteoporózou přibližně každá 3. žena a každý 5. muž starší 50 let.
Více ohroženy osteoporózou jsou ty ženy, u kterých se období přechodu dostavilo v relativně
nižším věku (před 45. rokem), a dále jedinci, v jejichž rodině se choroba již vyskytla.
Riziko osteoporózy (zvýšené odbourávání kostní hmoty) ovlivňují špatné stravovací návyky
(omezený příjem vápníku) a nedostatečný pobyt na slunci (nízká tvorba vitamínu D).
Nepříznivě působí kouření a požívání zvýšeného množství alkoholu či kávy a v neposlední
řadě také nedostatečná fyzická aktivita.
Osteoporóza se vyskytuje i jako projev či důsledek řady jiných chorob – typicky u pacientů se
systémovým onemocněním pojiva (revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes),
s poruchami vstřebávání (např. při chronických zánětech střev, celiakii, u stavů po operaci
žaludku či střev, u chorob jater), dále u pacientů s hormonálním onemocněním (štítné žlázy,
příštítných tělísek, hypofýzy, vaječníků, varlat, prostaty).
Rovněž užívání některých léků, zejména glukokortikoidů, vede k vyššímu riziku vzniku
tohoto onemocnění.
Typickou osteoporotickou zlomeninou je zlomenina obratlového těla a krčku stehenní
kosti. U žen v menopauze se za osteoporotické fraktury považují také zlomeniny v oblasti
zápěstí či dolního předloktí. Mezi častější zlomeniny patří i fraktury pažní kosti, žeber a
pánve.

Zlomeniny obratlů mohou vznikat po pádech, často při zvedání těžších břemen (zejména z
předklonu) nebo při prudkém ohýbání, otáčení nebo při silném kašli. Nově vzniklá zlomenina
obratle většinou způsobí prudkou bolest, která se zhoršuje při pohybu. Mírné osteoporotické
deformity (zlomeniny neboli komprese) obratlů však nemusejí výrazněji bolet a mohou být i
bezpříznakové, projeví se pouze snížením tělesné výšky, někdy ohnutím, „zakulacením“, zad.
Zlomeniny, zvláště obratlů a kyčle, přinášejí významné zdravotní komplikace, zhoršení
kvality života (omezení hybnosti, ztrátu samostatnosti) i úmrtí. Každá zlomenina, i banální
(např. zlomenina předloktí), která vznikla po nepřiměřeně malé zátěži, vyžaduje další
vyšetření k vyloučení osteoporózy.
Roční výskyt osteoporotických zlomenin je v ČR vyšší, než počet všech pacientů dohromady,
kteří prodělají infarkt myokardu, cévní mozkovou příhodu a u nichž je diagnostikován
karcinom prsu.
Proto je důležité se zaměřit na prevenci, včasnou diagnostiku tohoto onemocnění a
zahájení léčby, abychom snížili riziko vzniku zlomenin.

Diagnostika osteoporózy

Základním zobrazovacím vyšetřením je denzitometrické vyšetření hustoty kostí.
Denzitometrie je rychlá, neinvazivní a bezbolestná vyšetřovací metoda se
zanedbatelnou radiační zátěží. Je založena na principu rentgenové absorpční fotometrie
využívající energie dvou paprsků (DXA). Každá energie je jinak pohlcena kostí a jinak
svalovinou a tukem. Denzitometr umí přesně stanovit hustotu kostního minerálu, a tím
určit stupeň úbytku kostní hmoty.
Standardně se měří hustota kostí v oblasti obratlů bederní páteře, v oblasti horních konců
stehenních kostí a jejich krčků a dle potřeby v oblasti dolního předloktí. Kostní minerální
hustotu jedince srovnáváme s průměrnou kostní hustotou u mladých zdravých osob (dle
výsledku stanovujeme diagnózu osteoporózy) a dále ji porovnáváme s průměrnou hustotou
kostí jedinců stejného pohlaví, věku a hmotnosti.
Pásmo osteoporózy podle definice WHO u postmenopauzálních žen odpovídá snížení
hustoty kostního minerálu o – 2,5 směrodatné odchylky (SD) od průměru mladých
zdravých osob.